Chórové lavice (mnišský chór) zabírají značnou část kostela. Jedná se o dřevěné lavice, v nichž mniši seděli při bohoslužbách. Na nich měli umístěny liturgické knihy, ze kterých četli nebo zpívali.
Chórové lavice stojí vždy naproti sobě. Zvláštní místo náleží opatovi a převorovi, kteří mají svá sedadla často kolmo na ostatní sedačky a směrem dopředu k oltáři. Do chórových lavic se mniši scházeli na bohoslužbu i na tzv. hodinky (chórové modlitby, divinum officium = boží služba), tedy modlitby, které jsou důležitou součástí dne v klášteře. Konají se několikrát denně a scházejí se k nim všichni mniši. Během hodinek se ukáže, proč jsou lavice proti sobě. Mniši totiž zpívají střídavě, tedy jeden verš zazpívá jedna strana, druhý ta naproti. Navzájem si odpovídají.
Vzhledem k tomu, že při některých bohoslužbách bylo zapotřebí dlouho stát, bývala sedala opatřena menšími opěrkami, o něž se mniši mohli během liturgie opřít. Těmto opěrkám se říkalo misericordia (milosrdenství), neboť mnichům ulehčovala dlouhé stání.
Nejen barokní lavice vynikají důkladnými a zdobnými řezbami. Již ve středověku se zdobily, což ukazuje jejich výjimečnost v klášterním životě. Na lavicích nejčastěji nalezneme vyřezávané biblické příběhy, postranní hlavice mohou znázorňovat alegorické výjevy. Zvláště ve středověku se to symbolickými prvky jen hemžilo. V současné době převládá snaha po jednoduchých lavicích bez jakéhokoliv zdobení. Ty se umísťují ke zdem, nikoliv uprostřed kostela.
Mniši strávili v chórových lavicích denně několik hodin. Liturgický den začínal za hluboké noci. První chórové modlitby, zvané vigilie nebo též matutina (jitřní modlitby), se konaly již o druhé hodině ranní. Po vigíliích následovaly tzv. ranní chvály (laudes, laudy) a po nich primy. Uprostřed dopoledne se sloužily tercie, v poledne sexty a uprostřed odpoledne nony. Při západu slunce se zvonilo na nešpory, během nichž mělo zapadnout slunce. Závěr liturgického dne tvořil tzv. kompletář, po kterém se mniši odebírali na svá lůžka.
Primy, tercie, sexty, nony a kompletář měly kratší program, proto se jim říkalo menší hodinky, zatímco ranní chvály a nešpory byly označovány jako bohoslužby delší. Tyto zvláštní názvy připomínající třídy gymnázia vycházejí ze způsobu určování času. Středověk měl jiný způsob chápání hodin než je dnes. Dnešní hodina má šedesát minut, ale dříve byl čas vnímán jako proměnlivý. V létě trvala „hodina“ déle, v zimě byla kratší. Vypočítávala se tak, že se vzal čas, kdy svítilo od rána do večera slunce, a vydělil se dvanácti. Den trval zkrátka vždy stejný počet „hodin“, ale jejich délka byla v létě a v zimě jiná. Podobně se určila i délka noční „hodiny“. A proč tedy byly modlitby primy, tercie, sexty a nony? Označovaly pomocí latinských pořadových číslovek první, třetí, šestou a devátou hodinu od východu slunce, kdy začínaly. Pokud slunce vycházelo průměrně v šest hodin, primy začínaly kolem sedmé, tercie začínaly o deváté a tak dále.
Během jednoho dne absolvovali mniši celkem sedmery hodinky. To číslo není vymyšlené, vychází z jednoho žalmu, kde se říká: "Sedmkrát denně, Tě, Pane, budu chválit!“ Při hodinkách se zpívaly hlavně žalmy, a to tak, aby během jednoho týdne byly přezpívány všechny, tedy 150 žalmů.