V patře nad východním křídlem konventu byl v klášterech zpravidla umístěn dormitář mnichů. Ve středověku šlo o společnou ložnici, obvykle velkou obdélnou místnost s množstvím lůžek. Jednotlivá lože byla velmi jednoduchá, snad jen pryčna a slamník. Mniši spali oblečeni ve svém denním hábitu, na přikrytí jim sloužila deka. Postele bylo možné oddělit textilním závěsem. Takovéto členění však mnichům mnoho soukromí neposkytovalo.
Z dormitáře vedlo dvojí schodiště. První, tzv. noční, směřovalo do chóru kostela a zkracovalo cestu na noční bohoslužby. Druhé schodiště nazývané denní spojovalo dormitář s východním křídlem ambitu. Vzhledem k tomu, že klášterní život nekončil se setměním, osvětlovaly schodiště i přilehlý ambit lampičky, jež byly umístěny například ve výklencích zdiva. I v dormitáři samém měla být v noci stále rozsvícena lampa, která byť prostor zcela neprosvětlovala, alespoň usnadňovala pohyb.
V ložnicích mniši nesměli mluvit. Od poslední denní bohoslužby, tzv. kompletáře, panovalo v celém klášteře naprosté ticho až do začátku nového liturgického dne, který začínal již krátce po půlnoci.
V mladších obdobích, zhruba v 15. a 16. století, byly společné ložnice nahrazeny jednotlivými celami, jež vznikly předělením dormitáře nebo přístavbou nové budovy. Cely byly prostě zařízené. Obsahovaly lůžko, býval zde dřevěný kříž, před nímž se mniši modlili, dále stůl, kde se dalo číst a studovat, případně skříň. Dnešní kláštery mají taktéž samostatné cely, většinou jednoduše zařízené. Mniši se v nich kromě doby odpočinku prakticky nezdržují. Většina klášterů má na celách pokud ne sprchu, tak alespoň umyvadlo a společnou koupelnu pak na chodbě.
Mniši spali v letním období od 8 hodin do necelých dvou hodin ráno, kdy začínal v klášteře liturgický provoz. Noční spaní doplňoval odpolední odpočinek, který trval dvě hodiny. V zimě, kdy je den kratší, aby se co nejvíce využívala světlá část den, odpadal polední klid. Mniši uléhali v dormitáři v 16 hodin odpoledne a vstávali po jedné hodině ráno. Mohli tak spát více než 9 hodin. Z dnešních řádů zachovávají brzké ranní vstávání trapisté a některé přísné cisterciácké kláštery. V nich se setkáme se vstáváním kolem čtvrté hodiny ranní. Noví zájemci o vstup do řádu si na tak časný budíček zvykají postupně.