Ke klášterním povinnostem patřilo mimo jiné i přijímání hostů. Do kláštera přicházely pravidelně například členové zakladatelských rodin, klášterní dobrodinci, ale i náhodní vznešení hosté. Nejvznešenější návštěvu představoval panovník, který, pokud byl zároveň zakladatelem kláštera, to znamená že on nebo někdo z jeho předků dotyčný klášter založil, přijížděl relativně často. Pokud svou přítomností poctil klášter některého ze šlechticů, býval spíše jen vzácným hostem.
Nejen panovník, ale i šlechtici, nepřicházeli do kláštera sami. Navštěvovali jej spolu se svými družinami, sloužícími, zkrátka s celou suitou lidí. Povinností mnichů bylo se o tyto návštěvy postarat, poskytnout jim odpovídající ubytování a stravu a zabezpečit též jejich koně. Pro hosty sloužil tzv. dům hostů, vybavený relativně bohatými komnatami. Vzhledem k tomu, že návštěvníci až na výjimky nesměli do klausury, stával dům pro hosty nedaleko klášterní brány, kam měli laici přístup.
Povinnost hostit početné a někdy řadu dní trvající návštěvy, způsobem, na který byla vybraná společnost zvyklá, byla finančně značně náročná. Klášterní pokladnu to značně vysilovalo. Proto ve 14. století, kdy většina klášterů zchudla, žádala řada opatů o zproštění této tíživé povinnosti.
Dnešní návštěvy jsou jiné než ty středověké. Kláštery až na výjimky neposkytují ubytování prezidentům, ani jiným vysoce postaveným osobám. I když v Německu je již takřka tradicí, že bývalý prezident se na nějakou dobu po skončení úřadu uchýlí do ticha kláštera. Touhou po tichu je motivována i většina ostatních hostů. Francouzské a německé kláštery se začínají specializovat na přetížené manažery a přepracované lidi, kteří ve snaze načerpat nové síly tráví v klášteře několik týdnů. Účastní se alespoň některých chórových modliteb, někdy jsou pro ně pořádány kurzy time managementu a podobně. Nutno dodat, že tito hosté narozdíl od svých předchůdců klášterní pokladnu výrazně obohacují.
Další skupinou hostů jsou obyčejní lidé, kteří také touží po tichu. Obvykle tráví několik dní v klášteře, kam se jednou za čas vracejí. V domě pro hosty můžeme potkat také skupiny mládeže, které zde mají duchovní soustředění. A v neposlední řadě také poutníky, neboť řada klášterů leží na významných poutních cestách. A nemusí se jednat přímo o cestu do Santiaga de Compostela.
O hosty se stará tzv. hoteliér, i když toto slovo není pro klášterní prostředí zcela vhodné. Lepší ale čeština nenabízí, doslovně je to mnich starající se o hosty. Možná to souvisí i s tím, že v českých klášterech se tato služba zatím jen postupně rozvíjí.