Zakladatelé, donátoři, mecenáši, přátelé
Kláštery jsou samostatné církevní instituce, které po stránce duchovního vedení spadají pod správu nadřízeného kláštera či biskupa. Aby klášter mohl existovat, potřebuje však také prostředky k obživě. Kláštery proto vždy vznikaly na průsečíku zájmů církevních a světských. Iniciativa většinou vycházela ze strany světské. Zakladatel (fundátor) kláštera - panovník, vysoce postavený šlechtic, případně i vysoký církevní hodnostář, který se rozhodl nový řeholní dům založit, projednal tento svůj záměr s příslušnými církevními nadřízenými plánované instituce. Pro živobytí mnichů nabídl hmotné prostředky. Ve středověku se nejčastěji jednalo o půdu, pozemky, na nichž mohli mniši sami hospodařit. Nebo, a to bylo mnohem častější, o vesnice, kde žili venkovani, od nichž klášter pravidelně dostával dávky v penězích nebo v potravinách. Zakladatel většinou také finančně vypomáhal se stavbou kláštera.
Vzhledem k tomu, že klášter vznikl z vůle i z finančních prostředků zakladatele, měl zakladatel ke klášteru zvláštní práva. V některých případech mohl mnichům dokonce darované statky odejmout. To však nebylo příliš časté. Běžnější byly občasné žádosti o finanční výpomoc. Zakladatel měl také obvykle silné slovo při volbě opata. Kláštery zůstávaly se zakladatelskými rodinami dlouhodobě spjaty. Zakladatelé, neboť zakladateli se nazývali i všichni potomci původního fundátora, mohli tedy na jedné straně z kláštera těžit, na straně druhé jej však také dlouhodobě podporovali.
Donátoři a mecenáši byli na rozdíl od zakladatelů dárci, kteří klášteru poskytli nějaký dar nebo dary. Opět mohlo jít o pozemek, vesnici, ale také o dary peněžní nebo umělecké dílo. Např. kalich, menší roucha, oltářní obraz, knihy. Donátoři mohli klášter obdarovat jednorázově, nebo se mohli stát jeho podporovateli na delší dobu. Jak zakladatelé, tak donátoři a mecenáši byli věřící křesťané, pro něž byla podpora církve jednou z křesťanských povinností. Věřili a doufali, že podporou klášterů pomohou své duši, která tak při Posledním soudu bude mít větší naději na věčné spasení.
Kláštery, pokud dobře fungují, mohou být i finančně samostatnými objekty. V České republice se však řada klášterů obnovuje po desetiletích chátrání. A na tyto výdaje vlastní finance kláštera ani při nejlepší vůli nestačí. Při klášterech jsou proto i dnes zakládána sdružení přátel na podporu klášterů, která přispívají finančními dary. Klášter je za to alespoň informuje o své činnosti a zve na různé události. Příspěvky nemusejí být nijak velké, ale tím, že jsou od mnoha lidí, velmi pomohou.