Péče o chudé
Na klášterní fortně se mniši starají o chudé. Ve středověku i dnes se tam shromažďují chudí, žebráci nebo jiní pocestní a mají šanci, že dostanou minimálně něco k jídlu. Ve středověku bylo možné dostat také oděv, nějaký obnošený hábit, protože rozdíl mezi mnišským odděvem a oděvem ostatních lidí nebyl tak velký. Od té doby se mnišský hábit takřka nezměnil, kdežto civilní oděv prošel mnoha proměnami.
Mniši na fortnu nosili hlavně chléb a něco k pití, dále bylo možné přichystat to, co zbylo od jejich oběda. Případně když se některý z mnichů dobrovolně nebo za trest postil, dostal jeho porci chudý. Současné kláštery se drží spíše první možnosti, tedy připravování zvláštní stravy přímo pro chudé, nejčastěji husté polévky, které zasytí i zahřejí.
Z jakého důvodu se tak kláštery věnují chudým? Klášterní život se řídé podle křesťanských tradic, nejcíce samozřejmě z Bible. Tam se dočteme (konkrétně v 25. kapitole Matoušova evangelia, verš 31-46), jak žít dobře: dát najíst hladovému, dát napít žíznivému, ujmout se pocestných, obléci nahé a navštěvovat nemocné. Všechno totiž, co takto prokazujeme byť těm nejposlednějším v lidské společnosti, chudákům a žebrákům, jako bychom prokazovali samotnému Ježíši Kristu. Takže podle mnišských představ je v těchto chudých a ve všech pocestných přijímán Kristus. Možná jste se už někde potkali s úslovím: Host do domu, Bůh do domu.