Fraterie, čili sál mnichů (frater = bratr), se nacházela ve východním křídle konventu. Z hlediska architektonického bývala dost často podobná refektáři a obdobně jako on mohla být sklenuta na dva pilíře. Mohla však být i větší, a pak měla pilířů a klenebních polí více. Záleželo jak na počtu mnichů v klášteře, tak na typu práce, která se ve fraterii dělala.
Fraterie mohla sloužit jako řemeslnická dílna, kde mniši například šili boty. Mohla však mít také funkci písařské dílny neboli skriptoria. Pak byla vybavena psacími pulty, u nichž mniši opisovali knihy, případně pracovali jako iluminátoři, tedy vytvářeli ozdobná vyobrazení. Pokud fraterie sloužila jako skriptorium, bývala propojena s kalefaktoriem a součástí jejího vybavení byl i krb. Při psaní totiž mniši potřebovali ohebné prsty a v místnosti proto muselo být dostatečné teplo.
V dnešní době jsou fraterie nahrazovány samostatnými domky v areálu kláštera. Záleží na tom, čím se klášter živí. Některé vaří hořčici či pivo, jiné vyrábějí sýry, likéry nebo hostie pro bohoslužby. Řada ženských klášterů se specializuje na šití a vyšívání kněžských oděvů, vyrábějí svíce nebo provozují knihvazačskou dílnu. Rozmanitým činnostem obživy odpovídají i rozmanité místnosti, ve kterých se práce vykonává. Původní fraterie, pokud se v konventech dodnes dochovaly, jsou používány k jiným účelům nebo vůbec.