Mnišská práce
Podle řehole sv. Benedikta měla být práce jednou z hlavních povinností každého mnicha. Ne náhodou proslul světcův příkaz "Ora et labora!" neboli "Modli se a pracuj!" Práce byla vedle modlitby druhou nejvýznamnější činností v klášteře. Někdy byla vnímána dokonce jako její pokračování, modlitba rukou. Denní rozvrh předpokládal, že se jí budou mniši věnovat několik hodin denně. V letním období od Velikonoc do poloviny září, kdy jsou dlouhé dny, mniši pracovali asi šest hodin denně. V zimě asi tři a půl hodiny.
Sv. Benedikt předpokládal, že mniši budou pracovat v klášteře jak manuálně, tak intelektuálně. Měli se především sami starat o chod kláštera. Řehole pamatuje na pravidelné týdenní služby v kuchyni, kdy mniši obstarávali jídlo pro sebe a své spolubratry, vařili a umývali nádobí. K jejich povinnostem však patřily i další činnosti: příprava dříví na topení v kuchyni, nošení vody, péče o hábity i klášterní prostory. Vedle domácích prácí tvořilo okruh mnišských povinností též obdělávání polí, práce na zahradě a v sadu, péče o dobytek a domácí zvířectvo. Kromě toho se podíli na výrobě v klášterních dílnách. Vzdělaní mniši působili též jako opisovači, případně iluminátoři knih, v ojedinělých případech i jako jejich autoři.
Do dnešních dní zůstaly mnichům z pracovních povinností hlavně běžné domácí práce. Příprava jídla, úklid, péče o zahradu, někde zajišťují také prohlídky pro návštěvníky, všude řídí ekonomické záležitosti kláštera. Každý z řeholníků má proto svůj úkol, některé (například služba v kuchyni), se po týdnu střídají. Dnešní kláštery jsou početně mnohem menší, výjimkou proto nejsou ani zaměstnanci pracující v klášteře.
V moderní době bylo nutné přeorientovat nejen pracovní činnosti, ale také způsoby obživy kláštera. Ne všude jsou velké polnosti a lesy, které by kláštery uživily. Jde spíše o výrobu různých klášterních produktů, které se prodávají v místě kláštera nebo ve specializovaných obchodech. Kláštery se však svými výrobky musejí přizpůsobovat proměnám okolního světa. Šít si vlastní boty nebo oděvy se nevyplatí, opisování knih se nenosí již od dob vynálezu knihtisku, neřku-li v době elektronických knih. Přesto je tato činnost s mnichy spojována nejčastěji. I díky filmu Jméno růže podle stejnojmenného románu Umberta Eca, kde hlavní roli hraje obrovská tajemná knihovna, opisovači knih a iluminátoři.