Hospodářský dvůr při klášteře
U každého venkovského kláštera stával hospodářský dvůr, jehož úkolem bylo zásobovat klášter. Součástí dvora byly různé chovatelské a pěstitelské provozy a na ně navazující provozy zpracovatelské. Především mlýny, pivovary, pekárny, mléčné provozy, dále pak textilní, zpracování kůže atd. Součástí bývaly i kovárny, jejichž výrobky každý klášter nutně potřeboval.
Ke dvoru patřily polnosti, kde se pěstovalo obilí, a také pastviny a louky, jež živily dobytek. Součástí hospodářství mohly být i rybníky, v nichž se chovaly ryby na klášterní stůl. Dále pokrýval část potřeby ošacení a obutí, stejně jako výrobních nástrojů a dalších řemeslných výrobků.
Dvůr u kláštera byl obvykle (nejvíce u cisterciáků) součástí celého systému hospodářských dvorů, jež všechny společně zásobovaly klášter různými plodinami a produkty. Jeden dvůr se mohl specializovat na chov ovcí, jiný na pěstování pšenice nebo vína, pokud ležel v příhodné oblasti. Na těchto dvorech pracovali většinou zaměstnanci kláštera, v některých případech také konvrši (více o konvrších zde). Mniši sami se v některých případech podíleli na činnostech dvora v areálu kláštera, z časových důvodů však pro ně nepřicházelo v úvahu docházet za prací na vzdálenější místa. Právě takovéto hospodářské dvory v okolí klášterů jsou na většině zahraničních fotografií v naší fotogalerii.
Další významná role dvorů v rámci kláštera spočívala v uskladnění zemědělských produktů, zejména obilí, jež bylo základem obživy. Ve dvorech bývalo uloženo nejen obilí vypěstované na klášterních polích, ale také například naturální dávky, které klášteru poskytli jeho poddaní, či obilí, jež klášter zakoupil. Důležitou součástí dvorů někdy i klášterů samotných proto byly velké sýpky, kde dobře uskladněné obilí mohlo vydržet roky. Nezapomínejme, že stačilo několik let neúrody, aby vypukl hladomor, a proto bylo žádoucí mít zásoby na delší dobu.