Kalefaktoriium (ohřívárna) sloužilo mnichům v chladných a deštivých dnech. Jeho význam vyvstane zřetelněji, připomeneme-li si, že v klášterech se netopilo. Žádná z místností s výjimkou kuchyně, neměla až hluboko do raného novověku topeniště ani komín. Mrazivé místnosti byly patrně v zimních měsících lehce ohřívány pomocí přenosných otopných zařízení, například košů s rozžhavenými uhlíky. V každém případě však zima patřila k mnišskému údělu a byla chápána jako součást asketického života.
Mniši nebyli samozřejmě jediní, kdo ve středověku zimu snášel. Lidé si obecně moc tepla neužili a byli uvyklí mnohem většímu chladu než dnes. Avšak, mokrý soukenný hábit, který těžko schnul, ani zmrzlé prsty, které nedokázaly dobře ovládnout pera či štětce ve skriptoriu, nebylo možné nechat bez povšimnutí. A právě na tyto případy pamatovala klášterní pravidla zřízením kalefaktorií. Stál v nich krb, ve kterém bylo možné v případě potřeby zatopit, a pokud tak opat nebo převor rozhodl.
Askeze
Askeze je trvalé úsilí o dosažení křesťanské dokonalosti cvičením, které pomáhá k pěstování ctností, ke spojení s Bohem a v neposlední řadě také k ovládnutí těla a jeho vášní.
Praktikami, které měly mnichy posilovat na duchu, byly stálá modlitba, duševní cvičení a zbožné čtení (lectio divina). Podpůrnými prostředky byly zvyklosti, jež měly omezovat žádosti těla. Mniši se ve slavných slibech vzdávali své vlastní vůle a podřizovali se opatovi (slib poslušnosti), zříkali se bohatství (slib chudoby) a sexuálního života (slib čistoty). Kromě toho omezovali svou pýchu tvrdou manuální prací, vzdávali se části jídla (drželi půst), obětovali spánek i pohodlí. Kláštery byly jen velmi málo vytopené, lůžka, na nichž spali, tvrdá, někdy spali přímo na podlaze. A konečně, rezignovali i na většinu vzájemné komunikace, zachovávali mlčenlivost (silencium).
Vzdání se něčeho je velmi důležitý aspekt křesťanského života. Lpět můžeme na hmotných věcech, na jídle. Askeze nám pomáhá takové lpění překonat, abychom byli lépe připraveni na setkání s Bohem. Mniši říkají, že musíme věčně opouštět svou minulost, abychom mohli být otevřeni pro budoucnost. V klášteře se máme připravit na příchod Krista a na život s ním.