Nejvýznamnější prostor konventu představovala kapitulní síň, kde se mniši scházeli každé ráno na pravidelných shromážděních zvaných kapitula. Celá síň bývá velmi vznešený prostor. Pokud se nachází ve středověkém klášteře, je to prostor zaklenutý symbolicky na jeden sloup, strom života, ze kterého se rozbíhají žebra klenby. Východní stěnu zdobilo kruhové okno z barevných skel (rozeta), po straně vedle něho mohla být další. V baroku se stěny často zdobily freskami, které zobrazovaly příběhy z dějin kláštera či biblické výjevy.
Mniši seděli na lavicích po obvodu místnosti, jaké můžeme dodnes spatřit např. v oseckém klášteře. Pro opata a převora zde byla připravena křesla, jež stála u stěny proti vchodu z ambitu (křížové chodby). Své pojmenování tento prostor získal od skutečnosti, že se zde denně předčítala jedna kapitola z řehole sv. Benedikta. Ke čtení sloužil čtecí pult (pulpit), na němž byly položeny knihy, do nichž mohl předčítající vestoje nahlížet. Jeden z nejkrásnějších čtecích pultů, jež se zachovaly v evropských klášterech, pochází z první poloviny 13. století a zdobí kapitulní síň v Oseku.
V kapitule se kromě četby řehole mniši věnovali i aktuálním problémům a úkolům kláštera. Tady schvalovali všechny záležitosti, o kterých měli rozhodovat jako komunita. Hlasování byla většinou tajná. Byl pro ně zvolen jednoduchý způsob - kuličky o dvou barvách. Jedna znamenala ano, druhá ne. Každý mnich obdržel od každé jednu a podle své volby vhodil příslušnou kuličku do připraveného boxu. Takto se mohlo např. rozhodovat, zda přijmout nějakého zájemce do noviciátu. Poslední část každodenní kapituly tvořilo vyznávání vin (capitulum culparum), kterých se mniši během předchozích dní dopustili. Provinění si odpykali různými tresty.
Vedle běžných záležitostí sloužila kapitulní síň i k odbývání záležitostí slavnostních. V kapitulní síni byli budoucí mniši a jeptišky přijímáni do noviciátu a po jeho ukončení zde do rukou opata či abatyše skládali své sliby. Začínala a končila zde vizitace a zde se též opakovaně během roku předčítaly vizitační protokoly, aby mniši nezapomínali na to, s čím byl jejich nadřízený opat nespokojen. O velkých svátcích nebo významných příležitostech sloužila kapitulní síň ke slavnostním kázáním. V prostoru kapituly začínala a končila volba opatů a abatyší.
Kapitulní síň byla chápána vedle kostela jako druhý nejvýznamnější liturgický prostor opatství. Její liturgický charakter ještě podporoval fakt, že často sloužila jako pohřebiště, a to především opatů. Místo svého posledního odpočinku zde však mohl najít i dobrodinec kláštera, jak se to stalo ve Vyšším Brodě, kde byly v kapitulní síni pohřbeny ostatky popraveného Záviše z Falkenštejna.