Kuchyně, v níž se vařilo jídlo pro mnichy, se nacházela v jižním křídle konventu v sousedství refektáře. Její hlavní zařízení tvořilo otevřené ohniště s mohutným komínem, který odváděl kouř a další zplodiny. Středověké kláštery neměly kuchaře ani kuchařky, ale jídlo připravovali mniši sami. Podle řehole sv. Benedikta se jednotliví členové konventu v této službě po týdnu střídali. Vařilo se v různých, většinou keramických nádobách - hrncích, kotlících nebo kuthanech (pánvičky na nožičkách). Vzhledem k tomu, že mniši nesměli jíst maso (s výjimkou ryb a drůběže), připravovaly se zde většinou různé obilninové kaše, pekly různé druhy chleba, placek a sladkých moučných jídel. Vařila se zelenina.
Mnišská kuchyně bývala hlavní, ale ne jedinou. V některých klášterech existovala také kuchyně opatská, v níž se vařilo pro opata, případně pro hosty kláštera. Další kuchyně fungovala v rámci klášterní nemocnice. Na rozdíl od mnišské kuchyně se v obou mohlo připravovat také maso. Ať již pro vznešené hosty nebo pro nemocné, kteří směli pro posílení maso jíst.
Současné klášterní kuchyně jsou moderně, i když jednoduše zařízené. Myčka na nádobí v nich však obvykle nechybí, protože umývat talíře po všech řeholnících je zbytečně zdlouhavé. Kuchyně jsou také často místem, kde pracují světští zaměstnanci kláštera. Zvláště pokud je mnichů v klášteře málo, jedná se o výraznou pomoc. Mniši si pak nemusí sami vařit a trávit značnou část dne v kuchyni.