Chórové lavice (mnišský chór) zabírají značnou část kostela. Jedná se o dřevěné lavice, v nichž mniši seděli při bohoslužbách. Na nich měli umístěny liturgické knihy, ze kterých četli nebo zpívali.
Chórové lavice stojí vždy naproti sobě. Zvláštní místo náleží opatovi a převorovi, kteří mají svá sedadla často kolmo na ostatní sedačky a směrem dopředu k oltáři. Do chórových lavic se mniši scházeli na bohoslužbu i na tzv. hodinky (chórové modlitby, divinum officium = boží služba), tedy modlitby, které jsou důležitou součástí dne v klášteře. Konají se několikrát denně a scházejí se k nim všichni mniši. Během hodinek se ukáže, proč jsou lavice proti sobě. Mniši totiž zpívají střídavě, tedy jeden verš zazpívá jedna strana, druhý ta naproti. Navzájem si odpovídají.
Vzhledem k tomu, že při některých bohoslužbách bylo zapotřebí dlouho stát, bývala sedala opatřena menšími opěrkami, o něž se mniši mohli během liturgie opřít. Těmto opěrkám se říkalo misericordia (milosrdenství), neboť mnichům ulehčovala dlouhé stání.
Nejen barokní lavice vynikají důkladnými a zdobnými řezbami. Již ve středověku se zdobily, což ukazuje jejich výjimečnost v klášterním životě. Na lavicích nejčastěji nalezneme vyřezávané biblické příběhy, postranní hlavice mohou znázorňovat alegorické výjevy. Zvláště ve středověku se to symbolickými prvky jen hemžilo. V současné době převládá snaha po jednoduchých lavicích bez jakéhokoliv zdobení. Ty se umísťují ke zdem, nikoliv uprostřed kostela.
Mniši strávili v chórových lavicích denně několik hodin. Liturgický den začínal za hluboké noci. První chórové modlitby, zvané vigilie nebo též matutina (jitřní modlitby), se konaly již o druhé hodině ranní. Po vigíliích následovaly tzv. ranní chvály (laudes, laudy) a po nich primy. Uprostřed dopoledne se sloužily tercie, v poledne sexty a uprostřed odpoledne nony. Při západu slunce se zvonilo na nešpory, během nichž mělo zapadnout slunce. Závěr liturgického dne tvořil tzv. kompletář, po kterém se mniši odebírali na svá lůžka.
Primy, tercie, sexty, nony a kompletář měly kratší program, proto se jim říkalo menší hodinky, zatímco ranní chvály a nešpory byly označovány jako bohoslužby delší. Tyto zvláštní názvy připomínající třídy gymnázia vycházejí ze způsobu určování času. Středověk měl jiný způsob chápání hodin než je dnes. Dnešní hodina má šedesát minut, ale dříve byl čas vnímán jako proměnlivý. V létě trvala „hodina“ déle, v zimě byla kratší. Vypočítávala se tak, že se vzal čas, kdy svítilo od rána do večera slunce, a vydělil se dvanácti. Den trval zkrátka vždy stejný počet „hodin“, ale jejich délka byla v létě a v zimě jiná. Podobně se určila i délka noční „hodiny“. A proč tedy byly modlitby primy, tercie, sexty a nony? Označovaly pomocí latinských pořadových číslovek první, třetí, šestou a devátou hodinu od východu slunce, kdy začínaly. Pokud slunce vycházelo průměrně v šest hodin, primy začínaly kolem sedmé, tercie začínaly o deváté a tak dále.
Během jednoho dne absolvovali mniši celkem sedmery hodinky. To číslo není vymyšlené, vychází z jednoho žalmu, kde se říká: "Sedmkrát denně, Tě, Pane, budu chválit!“ Při hodinkách se zpívaly hlavně žalmy, a to tak, aby během jednoho týdne byly přezpívány všechny, tedy 150 žalmů.
Denní rozvrh
Většina lidí dělí čas mezi rodinu, práci, volný čas a spánek. Podobně je tomu u mnichů. Jen náplň je jiná. Nejdůležitější místo zaujímá modlitba v chóru, pak práce, četba a spánek. V dobách, kdy ještě nebyly hodinky ani se nedala na mobilu nastavit připomínka, svolával mnichy k jednotlivým činnostem během dne zvon. Zvonilo se chvíli před začátkem, aby se všichni včas stihli dostavit, kam bylo určeno. I když měření času dnes není problém, zvony svolávající mnichy zůstaly. A výjimkou není ani klasický školní zvonek, který se rozezvučí celým konventem, aby se i z míst, kam zvon není slyšet, všichni odebrali na svá místa.
Život v klášteře se řídil podle ročních období. Vzhledem k různé délce dne během roku rozlišovali mniši letní a zimní rozvrh. V létě, kdy je den delší, trval déle než v zimě. V obou případech začínal před druhou hodinou ranní, kdy mniši vstávali. Odebrali se do klášterního chrámu, aby zde usedli do chórových lavic k třem po sobě jdoucím chórovým modlitbám (vigilie, laudy a primy).
Pak se mniši odebrali na tzv. kapitulu, shromáždění všech mnichů v kapitulní síni. Při kapitule se denně předčítala jedna kapitola (odtud název shromáždění i prostoru) z řehole a mniši se zde vyznávali z prohřešků, jichž se v předchozím dni dopustili. Během kapituly se též řešily důležité otázky dne. Po kapitule se mniši věnovali práci, kterou ukončily další modlitby, tercie.
Po terciích přišel čas konventní mše, následovaný četbou (lectio divina). Před polednem se mniši opět sešli v chrámu, kde pokračovala liturgie dalšími hodinkami, tzv. sextami. Pak následoval oběd, první jídlo dne a po něm povinný odpočinek. Po dvouhodinovém poledním klidu se opět rozezvučel zvon oznamující počátek hodinek. Tyto odpolední hodinky se nazývaly nony. Po nonách se mniši věnovali až do večera manuálním činnostem. Při západu slunce probíhala večerní bohoslužba, nešpory. Po krátké večeři následovaly poslední hodinky – kompletář (completorium), které uzavíraly denní cyklus.
Po kompletáři zakončeném zpěvem k poctě Panně Marii - Salve Regina (Zdrávas, Královno) - odcházeli řeholníci do dormitáře. Mniši potichu uléhali. Až do ranního zvonku platilo v celém klášteře silencium – dodržování naprostého ticha.
V zimě, od listopadu do Velikonoc, platil poněkud odlišný režim dne. Vstávalo se o něco dříve, před půl druhou a ranní program byl více pospojovaný, aby se mniši mohli věnovat manuální práci za denního světla. Odpadal také oběd a polední odpočinek. K jedinému jídlu řeholníci zasedli odpoledne, většinou po nonách.
Mniši spolu s laickými bratry pracovali na polích, pečovali o dobytek a podíleli se na provozu řemeslných dílen. Dále drželi týdenní služby v klášterní kuchyni. Práce mnichů nespočívala pouze ve fyzické činnosti, ale zahrnovala také intelektuální povinnosti, jako přepisování a výzdobu knih.
Odpočinek byl v létě rozdělen do dvou částí. Denní (siesta) se odehrával po obědě a trval asi dvě hodiny. Pro spánek byl vyhrazen čas od osmi večer do necelých dvou hodin ráno. V zimě během dne mniši odpočinek neměli, zato noční klid začínal dříve, v nejkratších dnech roku již po čtvrté hodině a trval asi do čtvrt na dvě v noci.
K rannímu a dopolednímu programu patřily mše, ve všední den jedna o nedělích a velkých svátcích dvě.
Denní rozvrh ve středověkém klášteře
(přehled podle dnešních hodin)
Připište k daným časům svůj denní rozvrh, případně svých rodičů. Co v dané době děláte? V čem se rozvrhy nejvíce liší?
Letní období:
1.45 Budíček
2.00–3.00 Vigilie
3.00–3.45 Laudes
4.00–4.15 Primy
4.15–4.40 Kapitula
4.40–7.45 Práce
7.45–8.00 Tercie
8.00–8.50 Mše
8.50–10.40 Lectio divina
10.40–11.00 Sexty
11.00–11.30 Oběd
11.30–14.00 Odpočinek
14.00–14.15 Nony
14.30–18.00 Práce
18.00–18.45 Nešpory
18.45–19.15 Večeře
19.50–20.00 Kompletář
20.00–1.45 Spánek
Následující denní rozvrh zachycuje zimní období středověkých mnichů. V čem se liší od letního a proč?
1.20 budíček
1.30–2.50 vigilie
2.50–7.00 lectio divina
7.15–8.00 laudy
8.00–8.15 primy
8.20–9.10 mše
9.20–9.35 tercie
9.35–9.55 kapitula
9.55–11.10 práce
11.20–11.35 sexty
11.35–13.20 práce
13.20–13.35 nony
13.35–14.05 večeře
14.05–14.40 lectio divina
14.50–15.30 nešpory
15.55–16.00 kompletář
16.00–1.20 spánek