Denní rozvrh
Většina lidí dělí čas mezi rodinu, práci, volný čas a spánek. Podobně je tomu u mnichů. Jen náplň je jiná. Nejdůležitější místo zaujímá modlitba v chóru, pak práce, četba a spánek. V dobách, kdy ještě nebyly hodinky ani se nedala na mobilu nastavit připomínka, svolával mnichy k jednotlivým činnostem během dne zvon. Zvonilo se chvíli před začátkem, aby se všichni včas stihli dostavit, kam bylo určeno. I když měření času dnes není problém, zvony svolávající mnichy zůstaly. A výjimkou není ani klasický školní zvonek, který se rozezvučí celým konventem, aby se i z míst, kam zvon není slyšet, všichni odebrali na svá místa.
Život v klášteře se řídil podle ročních období. Vzhledem k různé délce dne během roku rozlišovali mniši letní a zimní rozvrh. V létě, kdy je den delší, trval déle než v zimě. V obou případech začínal před druhou hodinou ranní, kdy mniši vstávali. Odebrali se do klášterního chrámu, aby zde usedli do chórových lavic k třem po sobě jdoucím chórovým modlitbám (vigilie, laudy a primy).
Pak se mniši odebrali na tzv. kapitulu, shromáždění všech mnichů v kapitulní síni. Při kapitule se denně předčítala jedna kapitola (odtud název shromáždění i prostoru) z řehole a mniši se zde vyznávali z prohřešků, jichž se v předchozím dni dopustili. Během kapituly se též řešily důležité otázky dne. Po kapitule se mniši věnovali práci, kterou ukončily další modlitby, tercie.
Po terciích přišel čas konventní mše, následovaný četbou (lectio divina). Před polednem se mniši opět sešli v chrámu, kde pokračovala liturgie dalšími hodinkami, tzv. sextami. Pak následoval oběd, první jídlo dne a po něm povinný odpočinek. Po dvouhodinovém poledním klidu se opět rozezvučel zvon oznamující počátek hodinek. Tyto odpolední hodinky se nazývaly nony. Po nonách se mniši věnovali až do večera manuálním činnostem. Při západu slunce probíhala večerní bohoslužba, nešpory. Po krátké večeři následovaly poslední hodinky – kompletář (completorium), které uzavíraly denní cyklus.
Po kompletáři zakončeném zpěvem k poctě Panně Marii - Salve Regina (Zdrávas, Královno) - odcházeli řeholníci do dormitáře. Mniši potichu uléhali. Až do ranního zvonku platilo v celém klášteře silencium – dodržování naprostého ticha.
V zimě, od listopadu do Velikonoc, platil poněkud odlišný režim dne. Vstávalo se o něco dříve, před půl druhou a ranní program byl více pospojovaný, aby se mniši mohli věnovat manuální práci za denního světla. Odpadal také oběd a polední odpočinek. K jedinému jídlu řeholníci zasedli odpoledne, většinou po nonách.
Mniši spolu s laickými bratry pracovali na polích, pečovali o dobytek a podíleli se na provozu řemeslných dílen. Dále drželi týdenní služby v klášterní kuchyni. Práce mnichů nespočívala pouze ve fyzické činnosti, ale zahrnovala také intelektuální povinnosti, jako přepisování a výzdobu knih.
Odpočinek byl v létě rozdělen do dvou částí. Denní (siesta) se odehrával po obědě a trval asi dvě hodiny. Pro spánek byl vyhrazen čas od osmi večer do necelých dvou hodin ráno. V zimě během dne mniši odpočinek neměli, zato noční klid začínal dříve, v nejkratších dnech roku již po čtvrté hodině a trval asi do čtvrt na dvě v noci.
K rannímu a dopolednímu programu patřily mše, ve všední den jedna o nedělích a velkých svátcích dvě.