Hlavní stránka

Monasterium aneb Nebojte se klášterů!

Kláštery a v mnohem větší míře i samotné kostely tvoří nedílnou součást naší krajiny. Po roce 1989 byl v českých zemích obnoven řeholní život a do celé řady klášterů se vrátili řeholníci. Ještě víc než funkčních klášterů se však (nejen) v naší zemi nachází klášterů zrušených. Ať už je Česká republika ateistická země nebo ne, pravdou zůstává, že kláštery a sakrální stavby obecně jen těžko hledají cestu k srdcím lidí. Ti, co je již poznali, na ně nedají dopustit, ale ostatní?

V mnohém je ostych ke klášterům způsoben tím, že se jich bojíme. Nevíme, co od nich očekávat. Bude tam nějaký kněz kázat našim dětem, že mají každou neděli chodit do kostela? A co ty všechny církevní skandály, které se probírají v médiích? Nevíme zkrátka, co od nich čekat. Na hradě se žilo ve středověku, byly tam tlusté zdi a prévety. Na zámcích už to bylo zdobné, hezké, spalo se v leže a ze dvířek v chodbě se topilo, aby panstvo nebylo rušeno.

Ale v klášteře? Žili tam mniši. A co dělali? Zavládne ticho. Jen občas někdo tiše pronese: Modlili se. Ale víc toho o klášterech většinou nevíme. A tato nevědomost na nás uvaluje celoživotní nedůvěru k těmto prostorům. Ačkoliv v klášterech žili komponisté, autoři kronik, vynikající řemeslníci, ekonomové, zkrátka normální lidé, kteří pracovali, modlili se, zanechali po sobě řadu děl. A nebo také nezanechali, neboť bezejmenná řada jmen mnichů, jež neznáme a nevíme o nich nic, je také dlouhá.

Samotné kláštery jsou po mnoha stránkách geniální technické památky, které nás dodnes učí, jak pracovat například s vodou, jak vidíme u cisterciáckých klášterů. Jsou to místa, kde tvořili nejvýznamnější malíři i sochaři, kde se potkávaly stavební slohy. A co víc, kláštery stále žijí. Jsou takřka dva tisíce let (bez tří set let) trvající institucí, která představuje alternativu k životu v rodinách nebo jako jednotlivci. To už je řada důvodů, proč se klášterů přestat bát.

Co Monasterium nabízí:

• interaktivní pomůcka pro vyučování
• informace, kresby, fotografie převážně z českých a moravských klášterů
• představení kláštera místnost po místnosti
• tipy na využití jednotlivých prostor, pracovní listy nebo jiné nápovědy

Komu je Monasterium určeno:

primárně:

• učitelům žáků druhého stupně s přesahem na první stupeň i střední školu
• žákům výše zmíněných stupňů ve výuce nebo jako součást nějakého úkolu
• jakýmkoliv pedagogům

sekundárně:

• pracovníkům v bývalém klášteře, kteří hledají inspiraci pro prohlídky
• průvodcům v klášterech pro ujasnění, příp. rozšíření znalostí
• jakýmkoliv zájemcům o kláštery

Rozhlédněte se ve svém okolí: máte tam nějaký funkční nebo zrušený klášter? Torzo budov z bývalého kláštera jakéhokoliv řádu? Bývalý klášterní kostel, který se po zrušení kláštera stal farním a je jedinou budovou, která se zachovala? Některé z budov ve vaší blízkosti byly v minulosti klášterem, ale jejich pozdější stavební úpravy na to již mnoho neukazují? Pojedete na exkurzi do kláštera a chcete ji smysluplně využít do výuky? Pokud jste alespoň na nějakou z otázek odpověděli kladně, pak se vydejte s námi po virtuální klášterní dlažbě a objevujte zapomenuté nebo méně známě významy jednotlivých prostor.
Mniši věděli, že pokud chtějí něčeho dosáhnout, je potřeba spolupracovat s tou nejmladší generací. Proto se i Monasterium neobrací primárně na dospělé, ale na děti. I když zprostředkovanou formou přes pedagogy, kterým tímto za jejich odvahu děkujeme!

Proč e-learningová aplikace:

• protože papírové knihy k zájmu o kláštery mnoho žáků nepřilákají
• protože vycházíme vstříc moderním technologiím, jako jsou interaktivní aplikaci či iPady apod.
• protože mladá generace je v elektronickém světě jako doma, tak se třeba zabydlí i v našem klášteře

Jak funguje Monasterium:

• výběr místností či budov na půdorysu kláštera, celkem 23 samostatných objektů
• každá místnost (budova) obsahuje obdobnou strukturu: kresbu, motivační otázku, informace o podobě místnosti a jejím využití, navrhovaná aktivita
• obecné informace o klášterech v úvodní části Monasteria
• tipy pro učitele: souhrnně v úvodní části Monasteria, konkrétní u jednotlivých místností

Podoba mnišského kláštera v Monasteriu: V následujícím e-learningové aplikaci představujeme modelový mnišský klášter. Tedy rozsáhlý areál, kde jádro tvoří kostel a konvent, doplněný řadou dalších budov s nejrůznějším využitím, včetně hospodářských budov, protože mnišské kláštery se zaměřovaly na modlitbu a práci, a to práci zemědělskou. Předkládané Monasterium se věnuje již zmíněným mnišským klášterům, tedy benediktinským, cisterciáckým nebo trapistickým. Pro velkou pestrost forem zasvěceného života i klášterní architektury byla zvolena tato cesta. To neznamená, že by se mnohé informace nedaly aplikovat i na jiný klášter.

Časové zasazení: Dalo by se říci, že Monasterium je nadčasové. To znamená, že nepopisuje jenom jak co fungovalo, k čemu to sloužilo a proč, ale hlavně, jak to slouží v současnosti. Protože kláštery nejsou jen kapitolou v učebnicích a turistických průvodcích, ale stále praktikovaným způsobem života pro některé z nás.

Tvůrce aplikace: BEZK (Brontosauří ekocentrum Zelený klub)
Autoři: Hana Havlůjová (didaktická část), Kateřina Hrbková (kresby), Kateřina Charvátová (textová část, fotografie), Radka Lomičková (textová část, fotografie, celková podoba), Prokop Smetana (úvodní kresba kláštera, půdorys), Jakub Těšínský (grafická podoba stránek, programování)

Kontakt: Budete-li mít náměty k doplnění, rozšíření nabídky pracovních listů či tipů, jak se "přestat bát klášterů", případně jakékoliv vzkazy, směřujte je na adresu klasterni-stezky@seznam.cz

E-learningová aplikace Monasterium aneb Nebojte se klášterů vznikla v rámci projektu Kulturně historické dědictví jako východisko pro rozvoj znalostí, schopností a dovedností žáků ve vzdělávání pro udržitelný rozvoj místních komunit (CZ.1.07/1.1.00/08.0083), který byl podpořen ke dni 1. listopadu 2009 v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, v rámci priority 7.1 Počáteční vzdělávání a v rámci oblasti podpory 7.1.1 Zvyšování kvality ve vzdělávání. Více o projektu najdete na: www.historickededictvi.com.

O klášterech

(Obecné informace, které se někdy mohou hodit.)

Co je klášter

Klášter je architektonický soubor objektů sloužících pro život mnišské komunity. Model kláštera jako promyšleného stavebního celku vznikl v benediktinském řádu nejpozději v 9. století. Řehole sv. Benedikta počítala s tím, že každý klášter bude nezávislý a soběstačný a že bude vybaven vším potřebným: kostelem, prostorem pro mnichy, knihovnou, školou, vodou, mlýnem, dílnami, sady atd.

Poslání kláštera je ale v rovině duchovní, proto je výše uvedenou charakteristiku potřeba doplnit. Podle sv. Benedikta klášter představuje Boží dům, kde přebývá zmrtvýchvstalý Kristus oslavovaný společenstvím bratří. Mniši uctívají Krista různým způsobem. Především společnou modlitbou, konanou několikrát denně. Intenzivní, častá modlitba má mnicha vést ke stálému vědomí Boží přítomnosti. Takto chápaná modlitba tvoří základ benediktinské spirituality. Jinou formu velebení Boha představuje práce, která je pro mnichy zároveň i prostředkem askeze. Významnou roli řehole připisuje duchovní četbě (lectio divina), meditaci nad svatými texty, jedné z cest k duchovnímu sebezdokonalování. V pojetí sv. Benedikta se modlitba, práce a lectio divina vzájemně doplňují.

Popis kláštera

Jádro benediktinského kláštera tvoří bazilika, k jejímuž nejčastěji jižnímu boku se připojuje klausura, kde žijí mniši. Termín klausura vyjadřuje uzavřenost prostoru, kam jiní lidé, než členové kláštera nemají přístup. Budovy klausury se též nazývají konvent (podle mnišského společenství, konventu). Trojlodní bazilika s transeptem má pravidelně na západě dvě věže a ve starších obdobích byla vybavena kryptou. Konventní budovy obklopují pravoúhlý (v ideálním případě čtvercový) rajský dvůr, kolem kterého obíhá krytá, tzv. křížová chodba (ambit). Ve východním křídle konventu se nachází kapitulní síň, kde se mniši scházejí ke každodenní kapitule. Tato místnost vznikla až v 11. století, předtím se kapituly konaly v severním křídle ambitu. Další prostory východního křídla tvoří vytápěná místnost pro denní pobyt mnichů a v mladší době též parlatorium (hovorna, neboť mniši měli na většině území kláštera zakázáno mluvit; potřebná sdělení mohli učinit právě zde). První patro východního křídla obsahujovalo rozsáhlý mnišský dormitář (společnou ložnici) a záchody. Z dormitáře vedlo často schodiště přímo do kostela, aby mniši mohli po probuzení ihned sejít na vigilie. V průběhu věků byl společný dormitář nahrazen samostatnými pokoji (celami) pro mnichy. Z toho důvodu vyrostly vedle původních čtvercových konventů často novější, větší, pro jednotlivé cely mnichů.

V jižním křídle klausury se nachází kuchyně a refektář (společná jídelna). Proti vstupu do refektáře vzniklo v 11. století lavatorium (umývárna). Západní křídlo klausury pak zaujímá patrové cellarium (sklad potravin). Dokud v klášteře žili konvrši, bydleli a stravovali se také v západním křídle.

Vně vnitřní zóny kláštera stávají další významné budovy. Infirmarium (nemocnice) a noviciát, jež někdy má podobu malé klausury s kaplí, dům opata, dům pro hosty, škola pro děti žijící v klášteře (obláty) ad. V areálu kláštera se nachází též hřbitov, jenž někdy slouží jako ovocná zahrada, dále zahrada zeleninová a zahrada, kde se mohou pěstovat léčivé byliny. Periferie kláštera obsahuje hospodářský dvůr, pekárnu a pivovar, stejně jako řemeslnické dílny a další provozy. Celý areál bývá ohrazen.
Jak ve výsledku vypadá areál kláštera, záleží na době, kdy vznikal, na majetku, který mu byl dán do vínku, na významnosti kláštera a v neposlední řadě na konkrétním řádu. My si budeme všímat klášterů benediktinského typu, tedy takových, které žijí podle Řehole sv. Benedikta. U nás jsou to benediktini, cisterciáci a nově také trapisté. Jedná se o řády kontemplativní, zaměřené na modlitbu a manuální práci. Jejich klášterní areály byly a jsou rozsáhlé, s množstvím zemědělské a lesní půdy. I když dnes většina těchto klášterů byla zrušena, mnohasetletá činnost řádu zanechala své stopy a vyplatí se je objevovat.

Řehole sv. Benedikta

Řehole je sbírka základních předpisů, podle kterých se řídí život mnichů. Pochází z latinského regula = pravidlo. Řehole určuje základní pravidla společného soužití a poskytuje mnichům návod, jak žít. V nejstarších dobách (4.-8. století) míval každý klášter či každá skupina příbuzných klášterů vlastní pravidla. Pro další vývoj sehrála nejvýznamnější úlohu řehole sepsaná v 6. století Benediktem z Nursie, která ovlivnila celé západní mnišství.

Mniši měli žít společným životem. Společně se modlili, společně jedli jídlo v refektáři a po dni naplněném modlitbou a prací uléhali k odpočinku ve společném dormitáři.

Řehole též ukazovala mnichům orientaci po duchovní cestě. Za základní mnišské ctnosti pokládala umění naslouchat, vnitřní ztišení a pokoru. Kladla důraz na zachování poslušnosti vůči opatovi, na osobní chudobu mnichů a též na věrnost mnichů ke klášteru, kde složili řeholní sliby. Ke třem obvyklým mnišským slibům:poslušnosti, čistoty (pohlavní zdrženlivosti) a chudoby přidal Benedikt i slib zvaný stabilitas loci, věrnost místu (trvalé setrvání v klášteře, kde mnich sliby složil).

Řehole věnovala pozornost nejen mnišským povinnostem, ale také úkolům jednotlivých klášterních hodnostářů. Zvlášť hovoří o vztahu ke starým a slabým a k dětem, které žily v klášteře. Pamatuje i na případ nemoci, pozornost věnuje charitativní činnosti mnichů a nezapomíná ani na tresty pro ty, kdo řeholi nedodržují.

Benedikt vytvořil pravidla společného života, která usilovala o dosažení mnišské dokonalosti, činila tak však se zřetelem k lidské individualitě a brala ohled na slabé a nemocné členy komunity. I když se z dnešního pohledu zdají nároky řehole sv. Benedikta tvrdé, ve své době byla chápána jako umírněná, neboť ve srovnání s jinými předpisy nenutila mnichy k přepjaté askezi. Byla ceněna i pro svou vyváženost, jež umožňovala harmonický život mnichů.

Každý mnich byl s řeholí velmi dobře obeznámen, neboť ji studoval již v době, kdy se na mnišský život teprve připravoval. Aby měl pravidla stále na paměti, předčítala se řehole během ranních zasedání kapituly, kdy každý den zazněla jedna její kapitola.

Typy středověkých řádů

Nejstarším mnišským uskupením se staly kláštery benediktinské, které se řídily řeholí sv. Benedikta. Nové impulsy dostalo mnišství kolem roku 1000 z kláštera Cluny, který se stal centrem reformy snažící se vrátit benediktinství jeho původní asketickou podobu. Reformní hnutí pokračovalo i v 11. a 12. století. Na rozdíl od Cluny však již nezůstalo na půdě benediktinství, ale vedlo ke vzniku nových řádů. Camaldulové a kartuziáni se ve snaze o skutečně asketický způsob života pokusili doplnit řeholi sv. Benedikta o některé složky poustevnictví. Jejich velmi náročný život byl určen jen pro nemnohé. Cisterciáci usilovali o návrat k původním mnišským ideálům. Jejich reforma na rozdíl od předchozích slavila masový úspěch a svými kláštery vbrzku pokryla celou západokřesťanskou oblast.

Od 11. století začaly vznikat zcela nové řády, které umožňovaly život kněží ve společných komunitách. Hovoříme o tzv. řeholních kanovnících. Mezi nimi se nejoblíbenější stala řehole sv. Augustina (+430). Nejstarším řádem se stali augustiniáni kanovníci, jejichž kanonie se začaly šířit již od poloviny 11. století. Ve 12. století vznikl řád premonstrátů, který se pokusil skloubit kontemplativní život s působením v duchovní správě. K řeholním kanovníkům patřily také řády křižovnické, zaměřující se na péči o poutníky, chudé a nemocné. Od 12. století působili křižovníci s červeným křížem (Strážci Božího hrobu), později. křižovníci s červeným srdcem (tzv. cyriaci) a též křižovníci s červenou hvězdou, jediný řád českého původu, který byl založený sv. Anežkou.

V souvislosti s křížovými výpravami se ve 12. století zrodily rytířské řády, johanité, templáři a řád německých rytířů. Jejich činnost byla do jisté míry blízká křížovnickým, ale jejich hlavní náplň představovala vojenská služba. Vznik duchovních rytířských řádů byl dobově podmíněn. Po odeznění výprav do Svaté země se některé z nich zaměřily na oblast duchovní péče a na charitativní činnost.

Od počátku 13. století začaly vznikat žebravé řády (mendikanti). Jejich vznik souvisel s rychlým rozšiřováním měst, v nichž se uplatňovaly především jako řády kazatelsky zaměřené. Na počátku 13. století založil František z Assisi řád menších bratří (minorité) a nedlouho po nich sv. Dominik řád kazatelů (dominikáni). Ze staršího poustevnického řádu se vyvinuli karmelitáni. Výrazný znak mendikantských řádů představovala záměrná chudoba a snaha žít jen z milodarů. Myšlenka absolutní chudoby byla většinou dosti rychle opouštěna a zůstala pouze u některých radikálních skupin.

V 16. století se zrodily řády řeholních kleriků, jejichž posláním se stala práce v duchovní správě, školství, ošetřování nemocných nebo misijní činnost. Společná modlitba byla omezena ve prospěch praktické činnosti. Asi nejznámějšími se stali jezuité, dále jsou to například piaristé nebo theatini.

Netrvalo dlouho a začaly vznikat zcela nové formy zasvěceného života, souhrnně je lze označit jako kongregace řeholních kleriků. Reagovaly na proměny způsobu života většiny lidí v 19. století. Klasické řády nebyly tak flexibilní, a proto přichází řada kněží se snahou podpořit misie (a to i misie vnitřní, v křesťanských zemích) a práci s mládeží. Sdružují se sice, ale již to nejsou klasické kláštery, ale spíše společné domy, odkud odchází za prací mezi mládež nebo jinou cílovou skupinu. Jejich domy nejsou ohraničené zdí, ale otevřené všem příchozím. Mezi nejrozšířenější patří v současné době salesiáni Dona Boska.

V těchto skupinách řádů a kleriků mají své místo i ženy. Ženské větve vyjmenovaných klášterů nezůstávaly v činnosti nikterak pozadu za svými mužskými protějšky. U klasických řádů byla ale většina ženských klášterů co nejvíce uzavírána do klauzury, takže kontakty s vnějším světem byly minimální.

Vznik nových a nových řádů či kongregací neukazuje, že ty staré by měly zaniknout. Pokud mají ve společnosti své místo, pokud mají dostatek nových zájemců, jejich potřebnost to jen zvyšuje. Velká otázka vyvstává s využitím zrušených klášterů, s budováním si vztahu k těmto objektům, i když řeholní život v nich vyhasl. Na této cestě by měl pomoci předkládaný e-learning, který se snaží hledat cesty, jak jednotlivé objekty a konkrétní budovy zapojit do výuky, co vše se v nich dá dělat, jak je lépe poznat. Po získání určitého vztahu může následovat diskuze, co s takovými památkami.

Slovníček

Abatyše - představená ženského kláštera; žena, která řídí klášter a stará se o jeptišky; abatyší se stala zvolením; buď na časově určené období nebo doživotně; většinou je podřízena opatovi

Ambit - křížová chodba neboli kvadratura, ochoz nebo chodba čtvercového půdorysu lemující rajský dvůr

Ambon / Pulpit - vyvýšené místo s pultem, nachází se v kostele nebo v kapitulní síni, slouží pro čtenáře k předčítání biblických nebo jiných textů

Benediktini - příslušníci benediktinského řádu; mnišského řádu založeného sv. Benediktem v 5. století v Itálii, Benedikt sepsal pro sé mnichy řeholi, kterou se dodnes řídí i další mnišské řády, benediktini nosí celý černý hábit s černým škapulířem i černým páskem

Cisterciáci - příslušníci cisterciáckého řádu; mnišského řádu založeného roku 1098 v Citeaux (Francie), řídí se řeholí sv. Benedikta, nosí bílý hábit s černým škapulířem a černým páskem

Donátor - dárce nějakých prostředků pro kostel nebo klášter (z lat. donare = dávat)

Dormitář - ložnice; místnost v klášteře, kde se řeholníci ukládají k spánku. Ve středověku společná místnost oddělená pouze přepážkami okolo jednotlivých postelí.

Fortna - brána, vstup do kláštera

Fraterie - místnost v klášteře, která slouží jako pracovní místnost (z lat. frater = bratr)

Freska - druh nástěnné malby, provádí se na vlhkou omítku, velmi oblíbená v době baroka

Fundace - založení kláštera, kostela, podpoření nějakého díla (z lat. fundare = založit)

Fundátor - zakladatel (z lat. fundare = založit)

Grangie - samostatný hospodářský dvůr typický pro cisterciácké kláštery, v užším slova smyslu konkrétní budova - sýpka (z lat. granum = zrno)

Hábit - oděv řeholníků, někdy zvaný kutna. Jedná se o zpravidla dlouhý splývající oděv přepásaný páskem, ženy navíc mají závoj.

Hodinky - druh modlitby, jinak zvané modlitba hodinek, breviář, dnes Denní modlitba církve. Jedná se o soubor modliteb, které se pravidelně několikrát denně modlí kněží, řeholníci i někteří další lidé. Modlitby mají předepsanou podobu, obsahují hlavně žalmy. V klášterech se jedná o společnou modlitbu.

Hostie - oplatka z nekvašeného těsta. Používá se při bohoslužbě / mši namísto chleba, podle římsko-katolické víry je po proměnění tělem Krista. Je podávána při mši věřícím, nebo uchovávána ve svatostáncích v kostele.

Kalefaktorium - místnost v klášteře

Klášter - uzavřený komplex budov (z lat. claustrum = ohrazené, uzavřené místo) mužského nebo ženského řádu, jádro tvoří kostel, vedle něho konvent, dále hospodářské a provozní budovy. Vše obehnáno zdí.

Klauzura - uzavřená část kláštera, do které smějí vstoupit jen sami obyvatelé domu

Klerik - člen kléru; někdy také označení pro studenta na teologické fakultě, který se připravuje ke kněžství (bohoslovec)

Klérus - duchovní stav, duchovenstvo; členem kléru se stává muž přijetím jáhenského svěcení nebo složením řeholních slibů, i když ještě nebyl vysvěcen na kněze

Kněz - muž, který je po získání určitého vzdělání vysvěcen biskupem, získá kněžské svěcení, Je přijímán jako prostředník mezi Bohem a lidmi; může sloužit mši, křtít, zpovídat, oddávat, pohřbívat, kázat, zpovídat.

Konvent - budova v klášteře, většinou čtvercového půdorysu, kde bydlí řeholníci. Z jedné strany k ní přiléhá kostel. Obsahuje základní místnosti kláštera jako jsou: křížová chodba, kapitulní síň, dormitář, refektář atd. Konvent může také označovat samotné společenství mnichů.

Letner - vysoká přepážka v kostele, která odděluje mnišský chór od lodi kostela

Mateřský klášter - u některých řádů (cisterciáci) klášter, který je nadřízeným jinému klášteru. Kdysi právě z něho byl založen a jako každá matka stále dohlíží na své děti, i mateřský klášter se stará o své "dcery", dceřiné kláštery

Mnich / jeptiška - příslušník řádu; člověk, který se rozhodne žít v klášteře, složí sliby chudoby, čistoty a poslušnosti

Monasterium - 1) latinský výraz pro klášter; 2) název této e-learningové aplikace; 3) projekt rakouských klášterů na digitalizaci klášterních listin, viz monasterium.net

Mše - jinak také eucharistie nebo bohoslužba, označení pro úkon, při kterém se připomíná Ježíšova Poslední večeře, při které podával apoštolům víno (to jest svoji Krev) a chléb (to jest své Tělo)

Noviciát - samostatná budova nebo místnosti v klášteře, kde bydlí zájemci o vstup do kláštera; připravují se na své budoucí povolání, učí se, pracují zde

Oltář - kultovní obětní stůl; v katolických kostelech stůl, na kterém je při mši proměňováno víno s chlebem. Dnes má podobu opět stolu, jako v antice, ve většině kostelů můžeme najít gotické, renesanční nebo barokní oltáře jako vysoké, dřevěné, bohatě vyřezávané a zdobené vysoké oltáře stojící u zdí nebo sloupů

Opat - představený mužského kláštera; muž, který řídí klášter a stará se o mnichy; opatem se stal zvolením; buď na časově určené období nebo doživotně

Opatství - samostatný klášter, který má v čele opata

Prelát - vyšší církevní hodnostář, např. opat

Prelatura - budova v klášteře, která je výrazně reprezentativního charakteru. Slouží pro představeného kláštera - opata.

Presbytář - část kostela, většinou na východní straně; vyvýšená část, kde stojí hlavní oltář

Ráj - biblický pojem pro místo, do kterého byli (podle křesťanského přesvědčení) stvořeni první lidé (Eva a Adam). Ráj také označuje místo nebo stav, ve kterém by měli po smrti spravedliví lidé věčně žít s Bohem (opakem je peklo)

Refektář - jídelna; místnost v klášteře, kde se řeholníci shromažďují k jídlu. V barokních klášterech může být rozdělena na zimní a letní.

Řehole - pravidla, kniha pravidel, podle které se žije v konkrétních řádech, např. Řehole sv. Benedikta

Řeholník - člen řeholního stavu, člověk, který složil řeholní sliby. Je to obecnější označení pro mnicha nebo příslušníky dalších řádů

Trapisté - příslušníci řádu cisterciáků přísné observance, který má své kořeny v klášteře La Trappe (Francie) v 17. století, řídí se řeholí sv. Benedikta, nosí bílý hábit s černým škapulířem a černým páskem; dlouho byli součástí cisterciáckého řádu, na konci 19. století se oddělili a vytvořili samostatný řád

Vizitace - pravidelná kontrola, kterou vykonává většinou opat z mateřského kláštera; kontroluje se jak duchovní, tak hospodářský život kláštera

Žalm - chvalozpěv, zpěv chválící Boha, který je obsažen ve Starém zákoně; je jich celkem 150; většinou anonymní texty které vznikaly od roku 1000 př. Kr

Použitá a doporučená literatura

Jaroslav Herout: Slabikář návštěvníků památek. 3. vyd. Pardubice 1994

Radko Chodura / Věra Klimešová / Alois Křišťan: Slovník pojmů sakrálního výtvarného umění. Kostelní Vydří 2001

Rudolf Pfeiderer: Atributy světců. Praha 1998

Evermod Gejza Šidlovský, OPream: Svět liturgie. Slovník základní církevní terminologie. Strahov 1991

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

v rámci projektu Kulturně historické dědictví jako východisko pro rozvoj znalostí, schopností a dovedností žáků ve vzdělávání pro udržitelný rozvoj jsme vytvořili e-learningovou pomůcku Monasterium, která, jak doufáme, přiblíží nejmladším generacím stále poněkud tajuplné dědictví mnišských klášterů. Našim cílem bylo sestavit ucelený a zároveň přehledný soubor vědecky podložených informací, který nalezne uplatnění při různých formách vyučování. Ať pracujete rádi s interaktivní tabulí, preferujete skupinovou práci nebo hodláte podpořit samostudium žáků, můžete pomůcku vždy snadno využít. Zohledněny jsou také vzdělávací potřeby různých věkových skupin. Úvodní ilustrace a otázky poskytují prostor i pro ty nejmenší, děti v mateřské škole a na prvním stupni základních škol. Sady srovnávacích fotografií a seznamy doporučené literatury míří spíše na zájemce z řad středoškolských studentů. Výkladové texty a pracovní listy byly „vyvažovány“ na úroveň žáků 2. stupně základních škol.

Ve snaze zajistit co nejširší využití Monasteria, rozhodli jsme se nevytvářet uzavřený e-learningový kurz pro individuální uživatele. Volili jsme raději cestu otevřené struktury, která umožňuje rozvinout relevantní formy práce s většími uživatelskými skupinami. Doufáme, že i tímto způsobem se nám podaří ukázat, že skutečné dobrodružství poznání klášterního dědictví nezačíná osvojením základních informací, ale teprve jejich neustálým ověřováním a diskutováním v terénu. Pro potřeby výkladu byla vytvořena „ideální“ podoba kláštera, kterou se přímo nabízí konfrontovat s památkovými komplexy, jež se dochovaly na našem území i v zahraničí.

Minimálně kláštery v Plasích a Vyšším Brodě, na které nejvíce odkazujeme, rozhodně stojí za exkurzi. A přijedou-li žáci již se svými představami o klášterním životě, můžeme se těšit na zajímavé debaty. V tomto ohledu zvláště doporučujeme návštěvu tzv. živých klášterů, kde na zvídavé dotazy mohou odpovědět ti nejpovolanější, lidé, pro něž život v mnišském společenství není dávnou minulostí, ale náplní každodenního života.

Následující řádky shrnují několik didaktických návrhů, jak s Monasteriem ve škole i mimo ni pracovat. Doufáme, že Vám poslouží především jako inspirace pro další tvůrčí práci.

Radka Lomičková a Hana Havlůjová

Mniši jsou tiší

Anotace

Žáci porovnávají různé obrazy ze života mnichů v klášteře (hudební, filmové, kreslené) s reálným prostředím památkového objektu nebo „živého“ kláštera. Své poznatky reflektují formou postupně dotvářených „komiksových“ dialogů a plánu kláštera. Pracují samostatně nebo ve dvojících, na tvorbě plánu pak společně jako skupina. Aktivita je rozčleněna do tří fází, prostřední zahrnuje komentovanou prohlídku klášterního objektu.

Klíčové pojmy: klášter, mnich, jeptiška, fortna, kostel, křížová chodba, kapitulní síň, rajský dvůr, refektář, dormitář, hábit, modlitba

Cílová skupina: žáci 1. stupně základních škol, příp. mateřské školy (varianta)

Minimální časová dotace: 45 min (škola) + 90 min (exkurze) + 45 min (škola)

Rozvoj klíčových kompetencí: k učení, řešení problémů, komunikativní, sociální a personální

Celý program je ke stažení: Monasterium_pro-ucitele_I_cast.pdf

Život v klášteře

Anotace

Žáci využívají Monasterium jako zdroj informací o životě v určité části kláštera. Zjištěné konfrontují s odborným výkladem v prostředí památkového objektu. Pracují badatelským způsobem. Formulují a ověřují vlastní hypotézy, tvoří otázky, na které hledají odpovědi z více zdrojů. Zároveň v historickém prostředí svá zjištění tvůrčím způsobem interpretují (formou „živých obrazů“). Výsledky poznání žáci reflektují formou libovolné žánrové písemné práce.

Klíčové pojmy: fortna, liturgie, mnišský chór, kapitulní síň, křížová chodba, rajský dvůr, mnišská práce, askeze, refektář, dormitář, hábity, vodní systém, prelatura, noviciát, mnišské sliby, hospodářské zázemí kláštera (konvrši)

Cílová skupina: 7. – 8. třídy 2. stupně základních škol a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií

Minimální časová dotace: 45 min (škola) + 2,5 hod (exkurze) + 45 min (škola)

Rozvoj klíčových kompetencí: k učení, řešení problémů, komunikativní, sociální a personální

Celý program je ke stažení: Monasterium_pro-ucitele_II_cast.pdf

Kláštery včera a dnes

Anotace

Žáci porovnávají podobu a život klášterů v minulosti a dnes. Prostřednictvím Monasteria i exkurzí v historickém prostředí zkoumají nejen stavebně-historický vývoj objektů, ale také proměny duchovního života. Pracují badatelským způsobem, pořizují si studijní poznámky, diskutují své závěry mezi sebou, s odborníky i s osobami zasvěceného života. Výsledky svého poznání, popř. názorového vývoje žáci reflektují formou tématické slohové práce.

Klíčové pojmy: Fortna (péče o chudé), kostel (liturgie), mnišský chór (denní rozvrh), kapitulní síň (trestání), křížová chodba (četba), rajský dvůr (stříhání), hovorna (ticho), fraterie (mnišská práce), kalefaktorium (askeze), kuchyně (jídlo), refektář (stravování), západní křídlo (konvrši), knihovna (vzdělávání), dormitář (hábity), záchody (vodní systém I), prelatura (hodnostáři), noviciát (mnišské sliby), nemocnice (nemocní), dům pro hosty (zakladatelé), hřbitov (pohřby), hospodářská stavení (hospodářství), pivovar (klášterní produkty), mlýn + sádky (vodní systém II)

Cílová skupina: žáci 2. a 3. ročníku čtyřletých gymnázií, odpovídajících ročníků víceletých gymnázií a jiných středních škol

Minimální časová dotace: 45 min (škola) + 2,5 nebo 4 hodiny (exkurze) + 90 min (škola)

Rozvoj klíčových kompetencí: k učení, řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské

Celý program je ke stažení: Monasterium_pro_ucitele_III_cast.pdf

Virtuální klášter

Anotace

Žáci  poznávají základní  stavební strukturu kláštera a průběh mnišského dne. S využitím Monasteria, prohlídky reálného kláštera a následného experimentu se učí porozumět životu mnichů. Při přípravě pracují individuálně, poté mají možnost  vyslechnout přednášky odborníků, případně  přímo řeholníků a o zasvěceném  životě s nimi diskutovat. V rámci experimentu spojují své síly do vytyčení klášterního půdorysu a společně také zážitkovým způsobem prožívají  „mnišský den“. Své zážitky a své poznání  shrnou do powerpointové prezentace, v níž využijí i fotografie pořízené během experimentu.

Klíčové pojmy: Kostel (liturgie), mnišský chór (denní rozvrh), kapitulní síň (trestání), křížová chodba (četba), rajský dvůr (stříhání), hovorna (ticho), fraterie (mnišská práce), kalefaktorium (askeze), kuchyně (jídlo), refektář (stravování), západní křídlo (konvrši), knihovna(vzdělávání), dormitář (hábity), záchody (vodní systém I), prelatura (hodnostáři).

Cílová skupina: žáci 2. a 3. ročníku čtyřletých gymnázií, odpovídají cích ročníků víceletých gymnázií a jiných středních škol

Minimální časová dotace: 45 min (škola) + celodenní exkurze + 45 min (škola)

Rozvoj klíčových kompetencí: k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské

Celý program je ke stažení: Virtualni_klaster.pdf

Zde je mapa stránek Monasteria:

• Hlavní stránka
• Fortna
• Kostel
• Mnišský chór
• Kapitulní síň
• Křížová chodba
• Rajský dvůr
• Hovorna
• Fraterie
• Kalefaktorium
• Kuchyně
• Refektář
• Západní křídlo
• Knihovna
• Dormitář
• Záchody
• Prelatura
• Noviciát
• Nemocnice
• Dům pro hosty
• Hřbitov
• Hospodářská stavení
• Pivovar aj.
• Mlýn, sádky, ...