Slovníček
Abatyše - představená ženského kláštera; žena, která řídí klášter a stará se o jeptišky; abatyší se stala zvolením; buď na časově určené období nebo doživotně; většinou je podřízena opatovi
Ambit - křížová chodba neboli kvadratura, ochoz nebo chodba čtvercového půdorysu lemující rajský dvůr
Ambon / Pulpit - vyvýšené místo s pultem, nachází se v kostele nebo v kapitulní síni, slouží pro čtenáře k předčítání biblických nebo jiných textů
Benediktini - příslušníci benediktinského řádu; mnišského řádu založeného sv. Benediktem v 5. století v Itálii, Benedikt sepsal pro sé mnichy řeholi, kterou se dodnes řídí i další mnišské řády, benediktini nosí celý černý hábit s černým škapulířem i černým páskem
Cisterciáci - příslušníci cisterciáckého řádu; mnišského řádu založeného roku 1098 v Citeaux (Francie), řídí se řeholí sv. Benedikta, nosí bílý hábit s černým škapulířem a černým páskem
Donátor - dárce nějakých prostředků pro kostel nebo klášter (z lat. donare = dávat)
Dormitář - ložnice; místnost v klášteře, kde se řeholníci ukládají k spánku. Ve středověku společná místnost oddělená pouze přepážkami okolo jednotlivých postelí.
Fortna - brána, vstup do kláštera
Fraterie - místnost v klášteře, která slouží jako pracovní místnost (z lat. frater = bratr)
Freska - druh nástěnné malby, provádí se na vlhkou omítku, velmi oblíbená v době baroka
Fundace - založení kláštera, kostela, podpoření nějakého díla (z lat. fundare = založit)
Fundátor - zakladatel (z lat. fundare = založit)
Grangie - samostatný hospodářský dvůr typický pro cisterciácké kláštery, v užším slova smyslu konkrétní budova - sýpka (z lat. granum = zrno)
Hábit - oděv řeholníků, někdy zvaný kutna. Jedná se o zpravidla dlouhý splývající oděv přepásaný páskem, ženy navíc mají závoj.
Hodinky - druh modlitby, jinak zvané modlitba hodinek, breviář, dnes Denní modlitba církve. Jedná se o soubor modliteb, které se pravidelně několikrát denně modlí kněží, řeholníci i někteří další lidé. Modlitby mají předepsanou podobu, obsahují hlavně žalmy. V klášterech se jedná o společnou modlitbu.
Hostie - oplatka z nekvašeného těsta. Používá se při bohoslužbě / mši namísto chleba, podle římsko-katolické víry je po proměnění tělem Krista. Je podávána při mši věřícím, nebo uchovávána ve svatostáncích v kostele.
Kalefaktorium - místnost v klášteře
Klášter - uzavřený komplex budov (z lat. claustrum = ohrazené, uzavřené místo) mužského nebo ženského řádu, jádro tvoří kostel, vedle něho konvent, dále hospodářské a provozní budovy. Vše obehnáno zdí.
Klauzura - uzavřená část kláštera, do které smějí vstoupit jen sami obyvatelé domu
Klerik - člen kléru; někdy také označení pro studenta na teologické fakultě, který se připravuje ke kněžství (bohoslovec)
Klérus - duchovní stav, duchovenstvo; členem kléru se stává muž přijetím jáhenského svěcení nebo složením řeholních slibů, i když ještě nebyl vysvěcen na kněze
Kněz - muž, který je po získání určitého vzdělání vysvěcen biskupem, získá kněžské svěcení, Je přijímán jako prostředník mezi Bohem a lidmi; může sloužit mši, křtít, zpovídat, oddávat, pohřbívat, kázat, zpovídat.
Konvent - budova v klášteře, většinou čtvercového půdorysu, kde bydlí řeholníci. Z jedné strany k ní přiléhá kostel. Obsahuje základní místnosti kláštera jako jsou: křížová chodba, kapitulní síň, dormitář, refektář atd. Konvent může také označovat samotné společenství mnichů.
Letner - vysoká přepážka v kostele, která odděluje mnišský chór od lodi kostela
Mateřský klášter - u některých řádů (cisterciáci) klášter, který je nadřízeným jinému klášteru. Kdysi právě z něho byl založen a jako každá matka stále dohlíží na své děti, i mateřský klášter se stará o své "dcery", dceřiné kláštery
Mnich / jeptiška - příslušník řádu; člověk, který se rozhodne žít v klášteře, složí sliby chudoby, čistoty a poslušnosti
Monasterium - 1) latinský výraz pro klášter; 2) název této e-learningové aplikace; 3) projekt rakouských klášterů na digitalizaci klášterních listin, viz monasterium.net
Mše - jinak také eucharistie nebo bohoslužba, označení pro úkon, při kterém se připomíná Ježíšova Poslední večeře, při které podával apoštolům víno (to jest svoji Krev) a chléb (to jest své Tělo)
Noviciát - samostatná budova nebo místnosti v klášteře, kde bydlí zájemci o vstup do kláštera; připravují se na své budoucí povolání, učí se, pracují zde
Oltář - kultovní obětní stůl; v katolických kostelech stůl, na kterém je při mši proměňováno víno s chlebem. Dnes má podobu opět stolu, jako v antice, ve většině kostelů můžeme najít gotické, renesanční nebo barokní oltáře jako vysoké, dřevěné, bohatě vyřezávané a zdobené vysoké oltáře stojící u zdí nebo sloupů
Opat - představený mužského kláštera; muž, který řídí klášter a stará se o mnichy; opatem se stal zvolením; buď na časově určené období nebo doživotně
Opatství - samostatný klášter, který má v čele opata
Prelát - vyšší církevní hodnostář, např. opat
Prelatura - budova v klášteře, která je výrazně reprezentativního charakteru. Slouží pro představeného kláštera - opata.
Presbytář - část kostela, většinou na východní straně; vyvýšená část, kde stojí hlavní oltář
Ráj - biblický pojem pro místo, do kterého byli (podle křesťanského přesvědčení) stvořeni první lidé (Eva a Adam). Ráj také označuje místo nebo stav, ve kterém by měli po smrti spravedliví lidé věčně žít s Bohem (opakem je peklo)
Refektář - jídelna; místnost v klášteře, kde se řeholníci shromažďují k jídlu. V barokních klášterech může být rozdělena na zimní a letní.
Řehole - pravidla, kniha pravidel, podle které se žije v konkrétních řádech, např. Řehole sv. Benedikta
Řeholník - člen řeholního stavu, člověk, který složil řeholní sliby. Je to obecnější označení pro mnicha nebo příslušníky dalších řádů
Trapisté - příslušníci řádu cisterciáků přísné observance, který má své kořeny v klášteře La Trappe (Francie) v 17. století, řídí se řeholí sv. Benedikta, nosí bílý hábit s černým škapulířem a černým páskem; dlouho byli součástí cisterciáckého řádu, na konci 19. století se oddělili a vytvořili samostatný řád
Vizitace - pravidelná kontrola, kterou vykonává většinou opat z mateřského kláštera; kontroluje se jak duchovní, tak hospodářský život kláštera
Žalm - chvalozpěv, zpěv chválící Boha, který je obsažen ve Starém zákoně; je jich celkem 150; většinou anonymní texty které vznikaly od roku 1000 př. Kr
Použitá a doporučená literatura
Jaroslav Herout: Slabikář návštěvníků památek. 3. vyd. Pardubice 1994
Radko Chodura / Věra Klimešová / Alois Křišťan: Slovník pojmů sakrálního výtvarného umění. Kostelní Vydří 2001
Rudolf Pfeiderer: Atributy světců. Praha 1998
Evermod Gejza Šidlovský, OPream: Svět liturgie. Slovník základní církevní terminologie. Strahov 1991