Pivovar aj.

Pivovary v klášterech nejsou nijak neobvyklou stavbou. Je potřeba si však odmyslet pivo jako alkoholický nápoj, jak jej známe dnes. V minulosti vypadalo i chutnalo pivo zcela jinak a obsah alkoholu byl mnohem menší. Proto také sloužilo ke každodennímu užití jak pro mnichy, tak pro pocestné, kteří se v klášterech mohli, pokud potřebovali, dostat něco k jídlu a pití. Pivo bylo pro množství živin velmi kvalitním nápojem. Slovo nápoj zde však trochu zakrývá pravou podobu piva, neboť bylo mnohem hustší než dnes.

Postupem doby se pivo začalo vařit nejen pro vlastní potřebu, ale také na prodej. Dnešní klášterní piva jsou určena takřka výhradně na prodej. Souvisí to i s vývojem podoby piva, neboť mezi zdraví prospěšné každodenní nápoje jej opravdu zařadit nelze.

Pro pivovar používaly kláštery vlastní kvalitní suroviny, měly také výhodu, že předávaly své umění postupně z generace na generaci v rámci jednoho kláštera. Zachovala se tak kvalita výrobního postupu. Základní surovinou pro výrobu piva byl a je chmel. Jedná se o rostlinu s léčivými účinky, kterou znali již staří Řekové nebo Římané. Kromě něho se používalo také velké množství bylin a dalších přísad.

Dnešní klášterní pivovary jsou většinou již dávno nefunkční, jen několik bylo nedávno znovu obnoveno. Na přítomnost i těch bývalých pivovarů dodnes většinou upozorňuje z dálky vysoký komín, který u pivovarských budov nacházel.  Původní podobu pivovarů (ať již klášterních nebo světských) dnes těžko spatříme, protože pivovary sloužily většinou nejdéle ze všech provozů a pro zkvalitnění se postupně modernizovaly a přestavovaly.

Srdcem a hlavní budovou pivovaru je tzv. varna, kde se chmel vařil. Původně jen velká místnost s komínem, kterou tvořily tři rozměrné nádoby. Zprvu dřevěné, pokud to bylo možné, tak kovové (většinou měděné). Pod první bylo ohniště, zbylé dvě sloužily na čištění vzniklého roztoku. Jiné prostory byly určeny k chladnutí tekutiny, další k uskladnění, kde probíhalo kvašení.

Klášterní produkty

Prodej různých mnišských výrobků je jedním ze způsobů, jak mniši vydělávají, aby uživili celkový chod kláštera. Na trhu se můžeme setkat s mnoha produkty, které jsou označeny jako klášterní. Jsou sice často dražší, než jiné, ale kvalitnější, většinou podle letitých receptů a postupů.
Sortiment klášterních výrobků se hodně liší podle země, ve které se daný klášter nachází. Francouzské a švýcarské kláštery se snad všechny mohou pyšnit nějakým druhem sýra nebo mléčnými výrobky.  Sýry se v naší republice dostupným moc nepodobají, jsou to veliké kotouče lahodného měkčího sýra s plýsní na povrchu, nejvíce podobný je mu náš hermelín. Pivo je typické pro země, kde se pivo pije, tedy např. pro Nizozemí, Rakousko ale i Českou republiku. Premonstráti v Želivě obnovili před časem výrobu svého piva. Je typické svojí pestrostí, různé stupně i druhy. Podobně je na tom i víno. Trapistické kláštery se neobejdou bez hořčice. Speciální trapistická hořčice se vaří už i v našem klášteře v Novém Dvoře. Mezi další produkty patří bylinné likéry nebo různé masti. Vše z přírodních zdrojů bez zbytečných chemických látek. Nejen pro vlastní spotřebu jsou vyráběny také hostie.

Kromě pochutin se mniši a jeptišky mohou živit i prodejem svých výrobků. U ženských klášterů se často setkáváme se zdobenými svícemi, pečlivě vyšívanými rouchy, různými malovanými výrobky, kříži a podobně. Paleta výrobků je pestrá, stejně jako je pestrá činnost jednotlivých klášterů. Každý se zaměřuje na něco jiného, zároveň se přizpůsobují místním podmínkám, kvalitě půdy, dostatku surovin.