Prelatura je dům opata, který obvykle stál mezi kostelem a vstupem do kláštera. Slovo prelatura v sobě ukrývá označení pro nositele církevního úřadu – preláta. Byl to totiž opat, kdo zde bydlel. Umístění budovy bylo voleno s ohledem na povinnosti opata komunikovat s vnějším světem a přijímat v klášteře návštěvy. Kvůli světským osobám, jichž bylo mezi návštěvníky mnoho, mělo být opatské sídlo blíže fortně, aby návštěvy svou přítomností nenarušovaly chod kláštera. Pokud byla prelatura jinde (jako na našem plánku), měla alespoň samostatný vjezd okolo klášterních zahrad.
Barokní prelatury připomínaly spíše zámky. Měly rozlehlé zahrady a prostorné sály s krásnou akustikou. Vnitřní vybavení prelatury bylo honosnější než v konventu, což odpovídalo poslání budovy přijímat vysoce postavené hosty. Opat měl k dispozici několik místností, v nichž mohl mít vlastní kapli i knihovnu. A také vlastní refektář s kuchyní, kde stoloval, pokud byl v klášteře přítomen nějaký host. Barokním prelaturám vévodí hlavní sál s nástropní freskou znázorňující často legendami opředené založení kláštera nebo nějaký alegorický výjev. Stěny mohly být pokryty portréty opatů.
Dnešní opati dávají obvykle přednost bydlení spolu s mnichy v konventu.
Opat a další hodnostáři kláštera
Nejvyšším představitelům klášterů, které se řídí řeholí sv. Benedikta, se říká opati (lat. abbas = otec). Každý opat je zodpovědný za chod řeholního domu a dodržování všech řádových pravidel. V rámci kláštera představuje nejvyšší autoritu. Jeho rozhodnutí se musejí všichni členové konventu zcela podřizovat. Nemůže ale jednat bezohledně, neboť má myslet na to, že se jednou bude zodpovídat u Posledního soudu.
Opat je hlavou kláštera a jeho zástupcem navenek. V klášteře dříve nebydlel pospolu s ostatními mnichy, ale měl svůj vlastní dům (prelatura). Opati nadřízených neboli mateřských klášterů mají na starosti kromě péče o svůj vlastní konvent i kontrolu klášterů dceřiných. Za jejich správný chod spoluzodpovídají. Opat je volen konventem a svůj úřad vykonává doživotně. Volba probíhá tak, že se všichni s volebním právem sejdou v kapitulní síni a po modlitbě a úvodní promluvě napíší na lístky jméno některého z kandidátů, kterého vybrali. V případě malých konventů volili všichni mniši se složenými sliby, u větších bylo volební právo delegováno na vybranou skupinu volitelů.
Druhý nejvyšší hodnostář kláštera se nazývá převor (lat. prior = přední). Stojí v čele konventu, tedy všech mnichů. Opat se stará víc o vnější záležitosti kláštera než o komunitu a její každodenní záležitosti. Převor je proto opatovým zástupcem. V jeho nepřítomnosti řídí všechny modlitby i jiné činnosti konventu stejně jako světské záležitosti kláštera.
Aby byla zajištěna hladká organizace života v klášteře, existují i další úřady, které bývaly pravidelně obsazovány. Především sklepník (celerář, cellarius), komorník (camerarius) a pokladník (bursarius), kteří odpovídali za ekonomický chod kláštera. Novicmistr pečoval o vzdělání noviců, konfessor o zpovědi, kantor měl na starosti chrámový zpěv. Fortnýř (portarius) kontroloval přístup do kláštera, vestiarius měl na starosti šaty všech klášterních osob.
Pokud je v klášteře málo mnichů, mohou se některé úřady zdvojit, jeden mnich jich tedy zastává víc, ale není to vhodné.