Prelatura je dům opata, který obvykle stál mezi kostelem a vstupem do kláštera. Slovo prelatura v sobě ukrývá označení pro nositele církevního úřadu – preláta. Byl to totiž opat, kdo zde bydlel. Umístění budovy bylo voleno s ohledem na povinnosti opata komunikovat s vnějším světem a přijímat v klášteře návštěvy. Kvůli světským osobám, jichž bylo mezi návštěvníky mnoho, mělo být opatské sídlo blíže fortně, aby návštěvy svou přítomností nenarušovaly chod kláštera. Pokud byla prelatura jinde (jako na našem plánku), měla alespoň samostatný vjezd okolo klášterních zahrad.
Barokní prelatury připomínaly spíše zámky. Měly rozlehlé zahrady a prostorné sály s krásnou akustikou. Vnitřní vybavení prelatury bylo honosnější než v konventu, což odpovídalo poslání budovy přijímat vysoce postavené hosty. Opat měl k dispozici několik místností, v nichž mohl mít vlastní kapli i knihovnu. A také vlastní refektář s kuchyní, kde stoloval, pokud byl v klášteře přítomen nějaký host. Barokním prelaturám vévodí hlavní sál s nástropní freskou znázorňující často legendami opředené založení kláštera nebo nějaký alegorický výjev. Stěny mohly být pokryty portréty opatů.
Dnešní opati dávají obvykle přednost bydlení spolu s mnichy v konventu.