Jižní křídlo konventu sloužilo na rozdíl od východního, liturgicky a pracovně zaměřeného, především k uspokojování materiálních potřeb mnichů. V jeho centru se obvykle nacházela rozlehlá budova refektáře - společné jídelny mnichů. Po jejích stranách pak ležely kuchyně a kalefaktorium, jediné dvě místnosti konventu vybavené otopným zařízením. Byly to prostory, v nichž se, kromě kostela, mniši nejvíce pohybovali, bylo tu celý den světlo a někdy i teplo.
Budova refektáře byla obvykle dosti rozsáhlá a pro svou velikost často vybíhala z půdorysu konventu. Záleželo na početnosti mnichů, kteří v klášteře žili, jak rozlehlým refektářem byl ten který klášter vybaven. V refektáři stály dlouhé stoly, umístěné zpravidla podél dlouhých stěn budovy. V čele byl stůl pro opata.
Během jídla bylo v refektáři zachováváno naprosté ticho. Mlčení v refektáři dokládají i katalogy znaků, v nichž je vždy rozsáhlá část věnována pokrmům a dalším pojmům souvisejícím s provozem refektáře. Během jídla mniši naslouchali zbožné četbě, refektáře byly proto vybaveny tzv. lektoriem, vyvýšeným prostorem podobným kazatelně. Někdy se jednalo jenom o dřevěný pultík. Odtud četl mnich, který měl právě službu, ostatním spolubratrům vybrané náboženské texty. Nikterak složité, rozhodně ne biblické texty, spíše legendy nebo historické příběhy o významných osobách. Dotyčný čtenář se najedl až po konci společného jídla. Praxe čtení při jídle se v klášterech dodnes dodržuje. Pokud je řeholníků málo, někde se pouští jen hudba. Při jídle se totiž nemá sytit jenom tělo, ale také duše.
Stravování
Mniši vstávali do hluboké noci, jídlo je však po probuzení nečekalo. V klášterech snídaně neexistovaly. Dříve než se mohli mniši poprvé za den najíst, modlili se, studovali, pracovali a znovu se několikrát modlili. Záleželo na roční době, v kolik hodin zasedli ke stolu. Řehole sv. Benedikta znala dva typy denních rozvrhů, jež se dotýkaly také jídla.
Na jaře a v létě jedli mniši během dne dvakrát. První jídlo měli v poledne, druhé večer, asi hodinu před spaním. Od září se denní rytmus měnil na zimní, kdy řeholníci měli během dne jen jedno jídlo. To jedli v časném odpoledni kolem 14. hodiny. Množství jídla zůstávalo stejné, ať se v klášteře jedlo dvakrát či jednou denně. V prvním případě bylo jen rozděleno na dvě části. Jiná situace nastala s příchodem velkého půstu před Velikonocemi. Tehdy se změnila nejen doba jídla, ale i jeho množství. V době čtyřicetidenního půstu dostávali mniši najíst až těsně před spaním a navíc bylo jídlo velmi skrovné. Vzdání se části jídla i celodenní hladovění, než mohli něco pojíst, bylo součástí mnišské askeze.
Dnešní stravování v klášterech se neliší od světských domácností. Snídaně, oběd, večeře. Oběd a večeře jsou společné a čte se při nich, snídaně je dobrovolná. Podává se v určitém časovém rozmezí, kdy si řeholník může nabídnout z připraveného stolu.
Jíst bez mluvení je na první pohled velmi snadné. Názor změníme až ve chvíli, kdy si to sami vyzkoušíme. Ideálně při svačině (nejlépe přímo v klášterním refektáři, je-li to možné). Vyberte jednoho žáka / učitele, který bude při jídle předčítat. Ten se nají až po skončení. Ostatní nechť si připraví jídlo a až začne čtenář číst, mohou se do něho pustit. Během jídla by nemělo padnout jediné slovo. Ctenář dočte vybraný text až do konce, případně skončí, když uvidí, že se již všichni najedli. Vydrželi jste všichni bez mluvení?
Možný text pro předčítání: uryvek_refektar.pdf