Jižní křídlo konventu sloužilo na rozdíl od východního, liturgicky a pracovně zaměřeného, především k uspokojování materiálních potřeb mnichů. V jeho centru se obvykle nacházela rozlehlá budova refektáře - společné jídelny mnichů. Po jejích stranách pak ležely kuchyně a kalefaktorium, jediné dvě místnosti konventu vybavené otopným zařízením. Byly to prostory, v nichž se, kromě kostela, mniši nejvíce pohybovali, bylo tu celý den světlo a někdy i teplo.
Budova refektáře byla obvykle dosti rozsáhlá a pro svou velikost často vybíhala z půdorysu konventu. Záleželo na početnosti mnichů, kteří v klášteře žili, jak rozlehlým refektářem byl ten který klášter vybaven. V refektáři stály dlouhé stoly, umístěné zpravidla podél dlouhých stěn budovy. V čele byl stůl pro opata.
Během jídla bylo v refektáři zachováváno naprosté ticho. Mlčení v refektáři dokládají i katalogy znaků, v nichž je vždy rozsáhlá část věnována pokrmům a dalším pojmům souvisejícím s provozem refektáře. Během jídla mniši naslouchali zbožné četbě, refektáře byly proto vybaveny tzv. lektoriem, vyvýšeným prostorem podobným kazatelně. Někdy se jednalo jenom o dřevěný pultík. Odtud četl mnich, který měl právě službu, ostatním spolubratrům vybrané náboženské texty. Nikterak složité, rozhodně ne biblické texty, spíše legendy nebo historické příběhy o významných osobách. Dotyčný čtenář se najedl až po konci společného jídla. Praxe čtení při jídle se v klášterech dodnes dodržuje. Pokud je řeholníků málo, někde se pouští jen hudba. Při jídle se totiž nemá sytit jenom tělo, ale také duše.