Stravování
Mniši vstávali do hluboké noci, jídlo je však po probuzení nečekalo. V klášterech snídaně neexistovaly. Dříve než se mohli mniši poprvé za den najíst, modlili se, studovali, pracovali a znovu se několikrát modlili. Záleželo na roční době, v kolik hodin zasedli ke stolu. Řehole sv. Benedikta znala dva typy denních rozvrhů, jež se dotýkaly také jídla.
Na jaře a v létě jedli mniši během dne dvakrát. První jídlo měli v poledne, druhé večer, asi hodinu před spaním. Od září se denní rytmus měnil na zimní, kdy řeholníci měli během dne jen jedno jídlo. To jedli v časném odpoledni kolem 14. hodiny. Množství jídla zůstávalo stejné, ať se v klášteře jedlo dvakrát či jednou denně. V prvním případě bylo jen rozděleno na dvě části. Jiná situace nastala s příchodem velkého půstu před Velikonocemi. Tehdy se změnila nejen doba jídla, ale i jeho množství. V době čtyřicetidenního půstu dostávali mniši najíst až těsně před spaním a navíc bylo jídlo velmi skrovné. Vzdání se části jídla i celodenní hladovění, než mohli něco pojíst, bylo součástí mnišské askeze.
Dnešní stravování v klášterech se neliší od světských domácností. Snídaně, oběd, večeře. Oběd a večeře jsou společné a čte se při nich, snídaně je dobrovolná. Podává se v určitém časovém rozmezí, kdy si řeholník může nabídnout z připraveného stolu.