Konvrši
V některých klášterech žili vedle mnichů také laičtí bratři nazývaní konvrši (conversi). Institut konvršů znali již benediktini a používali jej také premonstráti. Největšího uplatnění však došel v cisterciáckém řádu, jenž dokázal laické bratry nejlépe využít.
Stejně jako mniši byli konvrši členy řádu, měli však odlišné postavení. Zatímco mniši představovali kategorii vyšší, konvrši byli skupinou právně nižší. To se projevovalo i v otázce slibů, neboť laičtí bratři skládali jen nižší sliby a získávali pouze nižší formy svěcení (nemohli být vysvěceni ani na jáhna ani na kněze). Na rozdíl od mnichů většinou též pocházeli ze sociálně nižšího prostředí. Mnichům se nemohli rovnat ani vzděláním, neboť byli a měli zůstat negramotní. Jejich hlavní poslání představovala manuální práce. Právě jim cisterciácký řád vděčil ve 12. století za svůj hospodářský úspěch.
Instituce konvršů se nesrovnávala s ideálem křesťanské rovnosti, odrážela však středověké společenské rozvrstvení. Konvrši byli sice členy řádu, jejich způsob života byl však zcela jiný. Neúčastnili se chórových bohoslužeb, z celého složitého liturgického provozu navštěvovali pouze nedělní mše. Konvrši vedli klášterní hospodářství, organizovali a spravovali klášterní dvory rozmístěné v okolí kláštera. Většinu času trávili prací na polích nebo v dílnách. Velká část konvršů na dvorech dokonce žila a do kláštera přicházela právě jen o nedělích. Vzhledem k odlišnému rozvrhu laických bratří žily obě skupiny cisterciáků v opatstvích odděleně. Konvršům obvykle náleželo západní křídlo konventu, kde měli své denní prostory, svůj refektář i dormitář. Také konventní chrám byl rozdělen na dvě části, východní sloužící mnichům a západní, oddělenou přepážkou zvanou letner, konvršům a laikům.
Ve vrcholném středověku se jedním z poznávacích znaků konvršů staly vousy, neboť na rozdíl od bezvousých mnichů se konvrši neholili.